Konec SK Slezská

S koncem války se začalo dařit i fotbalu. Slezská se držela v nejvyšší soutěži a zahrála si i se slavným CDKA Moskva, který brázdil Evropou a dva roky hájil neporazitelnost. I do Ostravy přijeli Rusové sebevědomě, jenže trenér Josef Kuchinka vzal ovečky na první předzápasové soustředění na Vlčinu a pak před 35 tisíc fanoušky zdolal Moskvany 4:3, když po dvou gólech dali Křižák a Pščolka. Rázem byl o Slezskou veliký zájem. Mužstvo vyrazilo do Francie i Alžírska, v době kolem únorového převratu pobývalo ve Švýcarsku a Belgii.

Po únoru 1948 a komunistickém puči musel i slezskoostravský klub vstoupit do některé dříve ustavené jednoty. Z oblíbeného klubu se přes noc stal Sokol Trojice Slezská, jenž ale zároveň opustila řada opor. O rok později se už nehrála liga, nýbrž I. celostátní mistrovství. Ostravský klub v něm nesl jméno Závodní sokolská jednota OKD Trojice a ze soutěže na rok vypadl.

Někdejší Slezská se konsolidovala, přišel reprezentační brankář Morávek z Náchodu, vědět o sobě dal mladý odchovanec Wiecek. V roce 1952 se do názvu klubu dostal Baník a začala se psát další slavná éra klubu. O dva roky později pak přivedl trenér Jaroslav Šimonek mužstvo k premiérovému medailovému umístění v lize - Baník skončil druhý dva body za Spartou.

Poprvé v kolébce fotbalu

O pět let později se ostravský klub poprvé dostal i do kolébky fotbalu, do Anglie. Vyjednat zájezd nebylo v tehdejších poměrech vůbec snadné, byť už se u nás začaly organizovat tzv. velikonoční turnaje, kdy například na Staré střelnici hostovaly kluby jako Sparta Sarpsborg, Vasas Csepel, Portugesa Rio de Janeiro a další.

Na Ostrovech prohrál Baník v úvodním utkání v Liverpoolu s Evertonem 2:3, góly Wiecka na odvrácení porážky nestačily. Sestava Baníku: Benedikt – Reček, Michna, Jahoda – Ondračka, Crlík – Mikeska, Wiecek, Křižák, Míček, Sedláček. V Leedsu se celek nesrovnal s umělým osvětlením a prohrál 2:5, duel na hřišti třetiligového Millwall FC skončil 3:5 a s mužstvem Brighton Howe prohráli hosté 1:3.

Nad síly až Feyenoord

V roce 1959 se Baník dočkal nového stadionu. O stavbě stánku se více můžete dozvědět v sekci Stadion Bazaly. Podstatné však také bylo, že se klub začal prosazovat i v evropských soutěžích. Tehdy se kromě Poháru mistrů hrál jen Rappanův pohár, ze kterého se o pár let později stal Interpohár. Hned ve druhém ročníku soutěže se Baník dostal až do semifinále.

Ve skupině se západoněmeckým Osnabrückem, Jenou z NDR a rakouským Grazerem AK ztratili Ostravané jen bod, ve čtvrtfinále pak vyhráli díky obratu ve druhé půli 3:2 na hřišti švédského Oergryte Göteborg. Na jaře roku 1962 je čekal jediný duel semifinále na trávníku nizozemského Feyenoordu Rotterdam. Jediný gól vstřelili domácí v poslední minutě, a tak se radovali z postupu. Sestava Baníku: Mokrohajský – Köhler, Daněk, Dvořák – Ondračka, Mikeska – Pospíchal, Wiecek, Sirý, Palivec, Valošek.

Podzimní král a sestup

V sezóně 1961/1962 také Baník poprvé v historii získal titul podzimního krále. Ze 13 duelů první poloviny sezóny prohrál jen s Duklou, vítězství nad Spartou (2:0) vidělo na Bazalech třicet tisíc fandů. Jenže na jaře tým selhal. Na vině možná bylo i nepovedené soustředění v Iráku, kam vyrazila výprava místo odvolaného zájezdu do Jižní Ameriky.

V Bagdádu se ale střílelo, a tak hráči ani neopouštěli hotel. K tomu všemu bylo třeba řešit generační problém, jenže to se zanedbalo. Výsledkem byl poslední klubový sestup historie v sezóně 1965/1966, kdy Michalík získal korunu Krále střelců, jenže Baník poslala do druhé ligy nečekaná remíza zachraňujících se Košic v posledním kole se Spartou, když výkon sudího bylo dost podivný.

V nižší soutěži strávil slezskoostravský klub jenom rok. Návrat byl dost těžký, Baník musel zdolat silné Vítkovice i Košice. Nakonec se to však povedlo, stejně jako byla poté dokončena ohromná obměna kádru. V dalším ročníku tým znovu musel až do konce bojovat o udržení, jenže už o rok později si omlazený celek vítězstvím v Československém poháru vybojoval účast v Poháru vítězů pohárů.

Vzhůru do pohárové Evropy

Premiéru v oficiálním evropském poháru si Baník odbyl ještě v sezóně 1969/1970, byla to ale zkušenost s jepičím životem. Portugalská Vitoria Guimaraes vyhrála doma 1:0, slezský celek v odvetě náskok soupeře zlikvidoval, ovšem při závěrečném náporu inkasoval a to znamenalo smutný konec. V PVP o tři roky později vydrželo mužstvo o kolo déle. Po vyřazení Corku byl Baník blízko i zisku skalpu Magdeburku, jenže ani domácí vítězství 2:0 nestačilo. Na východě Německa v hodně divokém zápase zvítězil soupeř 3:0.

To už však signalizovalo, že se na Bazalech rodí silný tým. Trenér Tomáš Pospíchal přivedl Baník na čtvrté místo tabulky, což znamenalo start v Poháru UEFA. Na úvod si ostravský tým lehce poradil s Realem Sociedad San Sebastian, v dalším kole pak dokázal úspěšně zvládnout bitvy s FC Nantes. Ve Francii uhráli hosté hlavně díky gólmanu Michalíkovi nadějnou prohru 0:1, manko v odvetě pak smazal Klement. Stejný hráč zahodil poté penaltu, ale nakonec ještě své selhání napravil - v prodloužení druhou trefou v zápase poslal Baník do dalších bojů.

Souboje s italskou Neapolí ve 3. kole byly znovu v režii brankáře Michalíka. Pod Vesuvem pochytal i nemožné a Baník ze dvou útoků rozesmutnil 55 tisíc diváků. Domácí remíza 1:1 na sněhu už jen poslala Ostravany do souboje s Borussií Mönchengladbach.. Německý tým však už byl nad síly nečekaného čtvrtfinalisty. Na Bazalech bylo vyprodáno, v hledišti se však dle očitých svědků tísnilo víc než ohlášených 32 tisíc fanoušků. Jediný gól dal hostující Bonhof a odveta se tak už na Bökelbergu hrála jen z povinnosti. Borussia zvítězila 3:1 a pak i získala trofej. Sestava Baníku v domácím zápase s Borussií: Michalík – Knapp, Vojáček, Hudeček, Vojkůvka – Radimec (60. Kolečko), Slaný, Mička – Tondra, Klement, Albrecht.